Vděčnost jako cesta do hloubi duše - jak na ni?

Kolikrát už jste zaslechli, že byste měli “být vděční”? Kolikrát už jste se doslechli v nějakém seberozvojovém podcastu, nebo dočetli v motivační knize, či článku, že je dobré “praktikovat vděčnost”? Je to všechno moc hezké a pravdivé. Ale možná také stále přemýšlíte, jak s vděčností skutečně začít tak, aby to bylo pro vás smysluplné a udržitelné? Pojďme se na to společně podívat.

Co je vděčnost a jaký má význam pro náš život?

Vděčnost je možné popsat jako umění vidět krásu v maličkostech všedního dění. Pomáhá nám uvědomit si, co je pro nás skutečně důležité a cenné a kam opravdu chceme směřovat svou pozornost. Ale je v tom mnohem víc. 

Při pravidelném praktikování může být poslem příjemných emocí a naopak účinným pomocníkem ve chvílích, kdy se dostaví nepříjemné pocity, jako třeba pocit méněcennosti, neúspěchu, nebo přetrvávajícího vnitřního napětí. Může nám dokonce pomoci redukovat zdravotní problémy od častých bolestí hlavy, až po potíže se spánkem. 

Zní vám to dobře? Pak vás možná potěší, že takový malý “rituál vděčnosti” si můžete do své každodennosti zařadit jednodušeji, než si možná myslíte. Důležité je si uvědomit, že vděčnost není jen o velkých věcech, ale právě o každodenních maličkostech, které možná často přehlížíte. 

Jak začít s praktikováním vděčnosti

Rituál vděčnosti začíná stejně, jako každé jiné malé rituální zastavení. Prvním krokem je vyhradit si na takové praktikování chvilku času. Pár minut, kdy si jen sednete, buď jen tak, nebo s tužkou a papírem v ruce, a věnujete pár minut skutečnému uvědomění. Už jen to, že se vytrhnete z každodenního shonu, je prvním krokem k celkovému zklidnění.  

Sedíte? Máte kolem sebe klid a prostor jen pro sebe? Výborně. Zaměřte nyní svou pozornost na to, co v daném dni, týdnu, nebo měsíci bylo milé, hezké, příjemné. Často nám totiž v hlavě zůstávají převážně nepříjemné momenty, které nás zasáhly, ale ty milé a pěkné zůstávají bez povšimnutí. 

Proto si zapište, nebo jen přehrajte v hlavě, co hezkého se stalo, co se vám podařilo, co jste zažili a co stálo za to. A nebojte se vyzdvihnout podobné momenty i ze dní, kdy se odehrálo něco nepříjemného. Protože i v nich jsou příjemné události, které si svou pozornost zaslouží. Jakmile budete mít svůj rituál za sebou, můžete pokračovat v běžném dni. 

Pokud s rituálem vděčnosti začínáte, může se stát, že se vám praktikování nepodaří hned napoprvé. To ovšem vůbec to nevadí. Zkuste to další den znovu. A znovu. Začněte možná od projevení vděčnosti za ty “velké” věci a postupně přecházejte ke stále menším a menším, kterých už jste si třeba všímat přestali. I v případě vděčnosti totiž “trénink dělá mistra”. Začněte pěkně pomalu. Třeba jen tím, že si každý večer zapíšete tři pouhé věci, za které jste vděční.

Jak může váš záměr podpořit svíčka?

Nechcete být na takový rituál vděčnosti sami? Nemusíte. Podpořte celý proces zapálením svíčky. Právě pro rituál a posílení záměru vděčnosti můžete zvolit třeba palmovou svíčku se záměrem Vděčnost (ať už mini variantu, nebo střední variantu či variantu vysokou). 

Jakmile si ke svému zastavení sednete, už se škrtnutím sirky a v průběhu zapalování svíčky se na pocit vděčnosti nalaďte. Sledujte, jak plamen začíná hořet a následně, po dobu hoření svíčky, nebo po dobu, kterou si sami určíte, nechte vaše momenty vděčnosti vzplanout přímo před vámi.

Svíčka samotná vytváří prostor zastavení a atmosféru, která vše podpoří sama o sobě.

A co teď?

Teď už je vše jen na vás. Vyberte si, do jakého sešítku si budete své momenty vděčnosti zapisovat, vyberte si svíčku, která vás volá a najděte si koutek, který bude na rituální zastavení nejlepší. A pak se už jen nechte prostoupit vděčností.

Článek pro vás vytvořila Anděla Kubátová.